VIZTE, ZDA-LI BOLEST VAŠE JAKO BOLEST MÁ!

VIZTE, ZDA-LI BOLEST VAŠE JAKO BOLEST MÁ! 3
Stigmata kříže v duši nosím, krvácející v její hloub; zřím oči obrácené v sloup a umřít v Synu marně prosím. Tvář k hrudi jeho úže vinu, zda nezvlní jí ještě dech, co bledost stře se po údech, a k sluchu marně volám: Synu! Je tělo poseto ran šlehy, jak vyšíváno brokáty, kde celujíce bloudí rty bolestné mateřské mé něhy! Mrak zastřel nebe, puká země, mne nezvete už Maria, spíš „Mára“, Hořká, slout chci já hořkosti moře roste ve mně! Dýk sedmero se v hruď mou noří, můj obzor všechen krvaví, a jenom Láska věčná ví, že bolest moje má hloub moří! – 99 Krok stavte vy, jenž jdete kolem: je bol váš jako bolest má? jsem „Dolorosa“, Bolestná, nemohouc umříti svým bolem!... 100