ECHO VÁNOC.

Xaver Dvořák

ECHO VÁNOC.
„Hajej a nynej!“ zní to zvšad, kocháš se ve snech, dětství své cítíš vracovat, sám ležíš v jeslech! Ty známé tahy, sladký hlas, to usmívání; neshladil v tobě posud čas tvé vzpomínání! Ty ruce svaté a ten klín zas tebe svádí; vykouzlit chtěl bys ze hlubin ten zázrak mládí! Zavíráš zraky, zadržet chtěl bys jen chvíli ten obraz dávných, zašlých let líbezný, milý! – „Hajej a nynej!“ bez konce zní to dál písní... Kdy se to, Bože, dokonce přec jednou vysní?! 30