VĚNEČEK BOŽÍTĚLOVÝ

Xaver Dvořák

VĚNEČEK BOŽÍTĚLOVÝ
Věneček z pomněnek si nesu; ta slavnost vždy mi vyvolá vzpomínku sladkou, plnou plesu a srdce rázem vzplápolá. Je všecko v něm, co bylo kdysi, ta víra, láska, naděje, zpěvy se spolu s květy mísí; přesladký svátek duší je! A je to jako zasnoubení pro zem i věčné pro nebe a jiného už pro tě není, dva ohně, slité do sebe! Jak rozloučit ten dvojí plamen, když jeden druhým pohlcen? jak vyvinout se z těchto ramen, kam jsi byl vroucně uchvácen! – Věneček z pomněnek – jak ti je? líbezná chvíle nejsladší! prstýnkem snubním ruku vije, však kol duše se otáčí! – – 64