V POZDVIŽENÍ KALICHA

Xaver Dvořák

V POZDVIŽENÍ KALICHA
V pohledech víry jak ti září! krev Kristova v něm klokotá; ó skloň se v země prach teď tváří, zde studnice je života! Tvá duše, znojem světa zprahlá jak dromedar, jenž v poušti slech’ zvuk zdroje ukrytého znáhla, se sklání na svých kolenech. Zde spása je, jak stejně cítí, když od žáru vzduch řeřaví a zemdlívá tvé žilobití, i blah’ tu krok se zastaví! Pij! žíznivé tu nastav rety, kraj kalicha jest Kristův bok; ach, okamžiky líbezné ty, kdy prolíná je božský tok! Pij, dušičko mdlá, na své pouti, jež klopotná je, daleká – Bůh blízek, dej se obejmouti: Syn Boží a syn – člověka!... 83