MÁJ

MÁJ
Dech Boží cítíš, blízko vane jak prvním při stvoření kdys, na Boží slovo svrchované vše vznikat zas jak viděl bys. Zem, dříve pusta, květ je samý, z mlh slunce vstalo jeden jas; zpěv ptáků srdce sladce mámí, proud zurčí, všude život v ráz. A nebe nad hlavou se klene tak ryzí, jak by vzešlo teď, a noci ty jsou ohvězděné, v nich nádherný se měsíc zved’. Sám sebe nepoznáváš ani, co byl jsi včera, nejsi ten, minulost je ti pouhé zdání a sem jak v ráj jsi postaven. Před tebou nový život leží a všecko v tobě touží kvést; neb milost Boží, míza svěží, prolnula tě – jak ratolest! 10