ŽÍZNÍM!

Xaver Dvořák

ŽÍZNÍM!
Zříš prahnoucí ta božská ústa? a cítíš sálat od nich žár? jak touha po duších vnitř vzrůstá, k nim sklání se jak nad pohár! Jak skálu pramen prolomuje i jeho otvírá mu bok; studánka! živý pramen tu je, by světem splýval jeho tok. V kalichy oltářů on řine, jej nevyprahne žádný žeh a v stepi poutníkům on kyne, být rosou na vadnoucích rtech. A v duše hlubinách se mění na mízu, oživuje dřeň; jak Vesny je to probuzení a život nový – ne už sen! Slyš jeho hlas, ó sladké steny, proniká hlubiny tvé skrz; bok jeho zve tě otevřený jak matky obnažený prs! 38