VELKONOČNÍ JITRO

Xaver Dvořák

VELKONOČNÍ JITRO
Jenom ještě okamžení, jen co svitne úsvit denní, co by luny oblouk znik’, touho, ještě okamžik! Jen co rosa chytne září jako svíce na oltáři, jen co zanotuje ples ptactvo: „ejhle, Velekněz!“ Rozevře se hrobu země, rozhoupá se srdce ve mně jako velkonoční zvon, najde nejsladší svůj tón! Nebe, země, co má hlasy, v jeden hymnus světa spásy, v jednu splyne epopej, slavit tisícletý děj! – Velkonoce! v chaos světa jak zní epopej ta, umlká v ní válek shon – prostřed nás, hle, stojí On!... 42