NA ODCHODU LÉTA

Xaver Dvořák

NA ODCHODU LÉTA
Slunce vše se rozplýtvává, „Krásné jsem!“ chce ujistit, „pohádka jsem byla smavá“, vděčnosti chce budit cit. Co nám dalo žhavých květů, ovoce nám vrší klín, a co krásných snů a vznětů vdechlo srdce do hlubin! Zahořely jeřabiny korálů jak vzácný skvost, po stráni a na skaliny vřesu dalo ještě vzrost’. Dojímá nás při loučení, když se rozhlížíme kol: jak ta jeseň všecko změní! předtuchy tě zmrazí bol. Co tu vidíš krásy jatě, všecko skosí zimy chlad a mráz; láska Boží ta tě nepřestane nikdy hřát! 18