PŘÍRODA A DUCH

Xaver Dvořák

PŘÍRODA A DUCH
Hle, léto kolem už je v odkvétání a žhavé barvy jeho vybledly, povadlé květy vítr stezkou shání a pošlapané kdesi v koutě tlí. I sady vůkol zvolna zesmutněly, jak cítily by příchod jeseně, a listy žloutnou, jak by šedivěly, než spadnou jak vlas s hlavy temene. Co duch je věčně mlád a věčně jarý a času se ho nedotýká spád, neb stejně projde jeseňmi jak jary, vždy hotov kvést, však nikdy uvadat. Tam jeseň nikdy nestřídá se s létem a duch tvůj mlád je vždy a bez vrásek; svět jeho rozdílným jest pro něj světem, je plný tajemství a otázek. Ať chátrá tělo zde si řádem světa, ať spadá plášť jak Eliášův v sléz, za tebou tmí se země siluetta, před tebou v květu ráj však, věčné dnes! 73