V POSTĚ

V POSTĚ
V oblaku fialovém bílý kříž! ty nevíš: hrozí? slibuje? zrak vlhne, když se zahledíš, i porozumíš: miluje! V tom reji světa, v lidstva mumraji, kde divoce se pění vír, v tom nepokoji, jímž schneš potají, on dechne líbezně: „Jsem mír!“ Když přistupuješ, on jde před tebou, jak vábil by tě, úsměv: „Pojď!“ povrhni světem, vítěz nad sebou, v příboji vln jsem archa, loď!“ „Na křídlech ramen kříže jako pták, – to mou jest lásky úlohou – já k výsostem tě vznesu do oblak, až zem se zbortí pod nohou!“ – V oblaku fialovém bílý kříž! jak vroucí náruč rozpnut je; zrak vlhne, pro koho? ty víš a srdce? to jej miluje! 35