TVÁ META

Xaver Dvořák

TVÁ META
Tvůj cíl se kdesi v dálce tratí jak hvězda skrytá v oblacích, den jižto tady zakrývá ti a do výsosti nebes zdvih’. Jist nejsi, nesejdeš-li s cesty, tvůj nesřítí se někde krok, neb propasti jsou kolem, věz ty, jak číhaly by na úskok. Co vzdechů uklouzne tvé hrudi, jak vzduch se perlí z hloubi vod, a úzkost duši tvoji studí v tvých pochybnostech mimochod. Jak slepý slunce na své ruce jen cítíš milost v duši hřát a vždy se vracíš ve své muce zpět, byť jsi sešel tisíckrát. Až v tiché hrůze smrti meta se zjeví tobě luzná sléz, jak za noci když nebe zkvétá, majestát, v nějž se oděješ! 72