Z NEBE POSEL VYCHÁZÍ...

Xaver Dvořák

Z NEBE POSEL VYCHÁZÍ...
Ten sladký zvuk vám v hruď se smek’, cítíte na své tváři dech vlahý dávných vzpomínek, planoucích v svatozáři. Žijete svoji minulost a dětství vám se vrací, jako když přijde milý host, dnů šeď se z nitra ztrácí. A přijdou teskné rozpaky, byli jsme my táž bytost? tehdy jsme rostli v oblaky a dnes? i jme nás lítost! Pod střechu jak by rodinnou jsme přišli z dálky, zdá se, a nacházíme mladost svou v její naivní kráse. Tu chytne nás to za srdce, proč v dál jsme zašli vlastně? a vyznáváme přetrpce, jen zde jsme žili šťastně! 29