ORÁČ

Xaver Dvořák

ORÁČ
Tvrdá je ta země, tvrdá, pluh ji sotva zkrojí; něma, násilím jež zhrdá, stále jsme spol v boji. Nepoddá se síle lehce, pot ať řine s čela; nerozumí, nechce, nechce, úhorem by chtěla! Vyrazí mi kleče z dlaní, nasazuji znova; těžká je, říc’ nelze ani, práce oráčova! Však když vyraší to v klasy, zašumí to poli, jako velepísně hlasy vděčně oráčovi. Jak to srdce, když se vzpírá nebes Hospodáři, když pak vzejde žatva širá, ó jak vděkem září! 19