Deštivé léto.

Bohuslav Květ

Deštivé léto.
Je řeka rozlitá a louky zatopeny. U blátivých cest žita deštěm zbitá leží a na obloze mraky stále se jen věží a slunce paprsky jsou jimi uvězněny. Nevoní kvítí luk, ni růže nezavoní, list stromů umáčený zplihle visí k zemi, jen těžké kapky šumí stromů pod větvemi, jako když nad budoucí bídou slzy roní... A smutné selské postavy zřím obcházeti, zoufalství němé zírá z ustaraných tváří. Den za dnem marně touží uzřít slunce záři a marně k nebi mračnému jich prosby letí... „Role“ 1926.
73