Naši legionáři.

Bohuslav Květ

Naši legionáři.
V hrom bitev šli vždy s čelem vztyčeným a v duši víru ve spravedlnost svých snah, byť po domově stesk a touha k svým jim srdce svírala v neblahých předtuchách... Toť jak by starý Tábor ožil zas, duch reků slavných husitských se vzbudil dob: svět celý v údiv uvádí a žas ten pohrdaný národ jak nejnižší rob. Vše v sázku dáno, i krb rodinný, jen k tobě, vlasti, zbývá láska bezmezná, jíž všechny žití svého hodiny rád každý věrný národa syn v oběť dá. Když slunce nad polem vzplá krvavým, tu leží ti, již neuzří už drahou zem... a přec jich líce čímsi jásavým jsou rozjasněna, nejblaženějším jak snem... „Šumavan“ 1923.
13