Své ženě.

Bohuslav Květ

Své ženě.
Tak životem jsme šli vždy ruku v ruce, ať bouře burácela nad námi, ať slunce rozžehlo se dálkami, tak v radosti jsme spolu šli i v muce. Dech vonný šumavských těch hvozdů krásných nám útěchu a sílu v duše lil, že často život rozkoší nám byl a že jsme prožili dní řadu jasných. V nejtěžších chvílích nad hrobem jsme stáli, v němž věčný sen spal předrahý náš syn, a krutý bol, jejž vrhl smrti stín v náš život, láskou jen jsme přemáhali. 5