V soumraku.

Bohuslav Květ

V soumraku.
Na šedá lada soumrak pad’, i v duši mou se tiše vkrad’. Jen jedna hvězda nad hlavou svůj odlesk vrhá v duši mou. A v temno jak zrak upírám, jen jedna cesta bělá se, po níž se zvolna ubírám, kde černý hrob otvírá se... A hvězda září do temna, že hrůzy žádné necítím, neb vím, že ve tmě Tajemna se shledám s drahým synkem svým. 32