Na polní stráni.

Bohuslav Květ

Na polní stráni.
Ten koutek blaho samoty mi vždycky dal, už řadu let tu v létě sedávám. Dřív’ drahý synek můj si tu vždy s kvítím hrál a teď tu tich a smuten sedám sám. Stráň polní, jež se nad městečkem vypíná, zříš odtud jasně domů do oken a pod tebou se vlní žita, klas jich zrá, ční v dáli horstvo jak pohádka, sen... Tu pohled hluboký já do přírody mám, o tajích věčnosti tu rozjímám a jako od života odpoután já sním, že Bohu blíž jsem tady s žalem svým... 30