Vánoce 1918.

Bohuslav Květ

Vánoce 1918.
Sníh zmizel z údolí, jen na horách se svítí mystickým leskem nekonečných dálek... Jak lehce dýchá se! Žit zelení zrak brouzdá, žit zelení, jež v tmavé plochy vryta... A kolem dlouze hučí černých lesů chlumy, jak touhou jara v březnových dnech prvních. A vysoko se klene nebe holubičí, jež tóny má jarního zvěstování... A přec jsou teprv vánoce! A zima pravá nám teprv počíná s metelic smečkou! Však mysl naše nechce letos zimy znáti, národa jarem dýše nám zem, nebe... „Klatovské Listy“ 1922.
35