Daleké hroby.

Bohuslav Květ

Daleké hroby.
Že na rodné zas hroudě volně dýchám, žiji, nemohu zapomenout... Zapomenout nemohu, že tisíce těl českých v cizích zemích hnijí, že duše soucitná neklekne jejich ke hrobu... K nám nepřehledné moře našich hrobů volá z niv sladké Francie, z Russie rovin žírných, z pahorků srbských a i pod Alpami zdola z italských nížin u Piavy nedozírných... Tam věčným dřímou snem ti války mučedníci, už téměř zapomenuti jsou v půtkách stranických a snad jen osamělý básník, hloubající nad lidstva osudy, vzpomene pustých hrobů jich... „Klatovské Listy“ 1922.
14