Daleké hroby.

Bohuslav Květ

Že na rodné zas hroudě volně dýchám, žiji, nemohu zapomenout... Zapomenout nemohu, že tisíce těl českých v cizích zemích hnijí, že duše soucitná neklekne jejich ke hrobu... K nám nepřehledné moře našich hrobů volá z niv sladké Francie, z Russie rovin žírných, z pahorků srbských a i pod Alpami zdola z italských nížin u Piavy nedozírných... Tam věčným dřímou snem ti války mučedníci, už téměř zapomenuti jsou v půtkách stranických a snad jen osamělý básník, hloubající nad lidstva osudy, vzpomene pustých hrobů jich...

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

182. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TO ZDE JEŠTĚ NEBYLO. (Josef Lukavský)
  2. DO PAMÁTNÍ KNIHY V BUKOVINĚ V TATRÁCH (Karel Havlíček Borovský)
  3. „BÝT ČI NEBÝT?!“ (Xaver Dvořák)
  4. 250. Tam se v Bruně ve hrob uložilo (Jan Kollár)
  5. Potomkům českých Vršovců.*) (Vincenc Furch)
  6. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  7. LXXVII. Láska bratrská. (František Matouš Klácel)
  8. Příchod Rusů. (Vincenc Furch)
  9. KANCLÉŘ MIČIZANE V KJÚŠÚ (Stanislav Kostka Neumann)
  10. LORD BYRON. (Josef Svatopluk Machar)