V dnech letních...

Bohuslav Květ

V dnech letních...
V dnech letních nejraděj’ já se svým synkem dlíval ve volné přírodě pod čistým nebes blankytem, můj duch se v poesie vlnách koupal, sníval, až v šeru počal mizet kraj náš, loučící se s dnem... A synek můj si na zemi tich s kvítím hrával, můj synek ubohý, dnes mrtvý, Bože, jaký žal! co chvíli ke mně pohlédl, na mne se smával – ten krásný život věčně žít, můj Bože, bych si přál! I dnes, kdy hořem sešedivěl vlas, rád dlívám ve volné přírodě pod čistým nebes blankytem, v kraj širý, daleký, až k modru hor se dívám a je mi, jak by syn můj měl se vrátit každým dnem... 25