Na břehu Lužnice.

Bohuslav Květ

Na břehu Lužnice.
Na břehu Lužnice já v jarním večeru tich stál, svit luny chladný na zvlhlá se luka lil a já jsem na chvilku tu tolik šťasten byl, že Bůh mi dávnou, vroucí touhu vyplniti dal. A náhle jako podťat na kolena klesl jsem a srdce mé Ti, Bože, hymnu zapělo, v niž všechna muka, která dříve trpělo, se slila k chvále Tvé, jež naplnila kol vši zem... 44