Dva vrchy.

Dva vrchy.
Do snů mých, z nichž žal dýše jen, a do běd života, kde divoce to sváří se a vře a klokotá, dva vrchy denně dívají se s klidem, dva vrchy: Bělč a Tuhošť. A když kraj kolem do široka jarem zavoní a skřivánčí když milá píseň v sluch nám zazvoní, tu do údolí Úhlavy zří s klidem dva vrchy: Bělč a Tuhošť. Tu lidstvo rodí se a stará pokolení mrou, tu píseň lásky, práce splývá v hymnu úchvatnou a na vše hledí ty dva vrchy s klidem, dva vrchy: Bělč a Tuhošť. A až my také do Neznáma k otcům odejdem, až bude i náš život zapomenutým už snem, nad naším zmarem budou státi s klidem dva vrchy: Bělč a Tuhošť. „Šumavan“ 1925.
66