Dva vrchy.

Bohuslav Květ

Do snů mých, z nichž žal dýše jen, a do běd života, kde divoce to sváří se a vře a klokotá, dva vrchy denně dívají se s klidem, dva vrchy: Bělč a Tuhošť. A když kraj kolem do široka jarem zavoní a skřivánčí když milá píseň v sluch nám zazvoní, tu do údolí Úhlavy zří s klidem dva vrchy: Bělč a Tuhošť. Tu lidstvo rodí se a stará pokolení mrou, tu píseň lásky, práce splývá v hymnu úchvatnou a na vše hledí ty dva vrchy s klidem, dva vrchy: Bělč a Tuhošť. A až my také do Neznáma k otcům odejdem, až bude i náš život zapomenutým už snem, nad naším zmarem budou státi s klidem dva vrchy: Bělč a Tuhošť.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

970. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. V ÚDOLÍ. (Karel Sabina)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  5. Zpěv země (Stanislav Kostka Neumann)
  6. DO MÉ SAMOTY... (František Táborský)
  7. DOMOV (Božena Benešová)
  8. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  9. Se složenými vesly (Stanislav Kostka Neumann)
  10. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)