PO ŽNÍCH.

Adolf Červinka

Na polích zoraných, jež nezlatí už klasy, kouř dusivý se plazí v sklenný, čistý vzduch, a v zaschlých příkopech, kde zvadlé hnijí řasy, zas třpytnou ocelí se blýská těžký pluh. Je smutno zadívat se za večera v pole, jež v dálce ztrácejí se v kalném oblaku, když písně pasaček už tichnou v pláni holé a jako k loučení zní zvony v soumraku... Po cestách rozjetých jdou v bílých vlnách stáda a vozy poslední se minou v aleji, mha první, studená, na kola rosou padá a bičů práskání se ztrácí táhleji... A země oddychlá, ta stará matka bohů, je setbou těhotna a nový dřímá sen, ta vůně nasládlá jde těžce z žlutých stohů, jak byl by každý klas v nich slzou orosen!

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

57. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  2. None (Karel Leger)
  3. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. HVĚZDA. (Hermor Lilia)
  5. Na horách. (Emanuel z Čenkova)
  6. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  7. MOTIVY Z BLEDU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. PODZIMKOVÝ VEČER. (Karel Červinka)
  9. JARNÍ VEČER. (Adolf Červinka)
  10. HORY POD SNĚHEM (Antonín Sova)