NA KONCI MĚSTA

Antonín Sova

Sem domy sahají do polí zrosených. Luk velké rozlohy tu žloutnou pod olšemi. Zde bosé dívenky se časem ozve smích, hned v luzích zazvoní, hned mizí echem zděmi. To vše; jen cvrčka hlas unylý, ospalý, jak v země hlubinách by kdesi vstával zticha, neb vonným večerem z křů střemchy povzdálí zpěv skrytých slavíků modravým vzduchem vzdychá. A dál v kruh obrovský se město šíří mhou, klid velký, hrobový nad tisíci střech leží, tam věže klášterů a chrámy černé jsou, tam kouřem blýská se sta arkýřů a věží. Tam všecko zůstalo, vše, výkřik, smích i žal, vše vzadu zůstalo, ruch obrovský a vření, – však zde je tichounko, van z dlouhých trav jak vstal, a slavík do oken jak zpívá v polosnění.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

546. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. DOMOV (Božena Benešová)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. PODZIMKOVÝ VEČER. (Karel Červinka)
  5. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  6. None (Karel Leger)
  7. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  8. Odjíždějící ve tmě kočár. (Karel Červinka)
  9. Krásný večer. (Alois Škampa)
  10. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)