PO ŽNÍCH.

Adolf Červinka

PO ŽNÍCH.
Na polích zoraných, jež nezlatí už klasy, kouř dusivý se plazí v sklenný, čistý vzduch, a v zaschlých příkopech, kde zvadlé hnijí řasy, zas třpytnou ocelí se blýská těžký pluh. Je smutno zadívat se za večera v pole, jež v dálce ztrácejí se v kalném oblaku, když písně pasaček už tichnou v pláni holé a jako k loučení zní zvony v soumraku... Po cestách rozjetých jdou v bílých vlnách stáda a vozy poslední se minou v aleji, mha první, studená, na kola rosou padá a bičů práskání se ztrácí táhleji... A země oddychlá, ta stará matka bohů, je setbou těhotna a nový dřímá sen, ta vůně nasládlá jde těžce z žlutých stohů, jak byl by každý klas v nich slzou orosen! 16