SETKÁNÍ.

Adolf Červinka

SETKÁNÍ.
Říjnové slunce umdleným svitem dotklo se mého čela, z vlaku jsem sestoup’ v neděli jednou, přede mnou Praha vřela... Hluboké zraky neznámých krásek blýskaly vstříc mně snivé, s rozkoší proudem dal jsem se nésti, volný jsem byl jak dříve! Výkladní skříně planuly zlatem, vesele hudba hrála, z poháru žití dlouze se napít v srdci mém touha zrála. Najednou zřel jsem blížit se k sobě postavu tvoji známou, oči tvé planou podivným leskem, cítím, že hněv můj lámou... Ty jsi to byla! Pečetí těžkou marně jsem zavřel žití, kdykoli ve snách uvidím tebe, požár se ve zrak řítí! 59 K pozdravu ruka zdvihla se tvoje, potom však volně klesla, v duši mi bylo jak plavci v moři, když ztratí všecka vesla! Jak by se ptaly oči tvé sladké, co hledám v městě cizím... Hudba zas hraje veselý pochod, v přívalu lidstva mizím... 60