MĚSTO V MLHÁCH.

Adolf Červinka

MĚSTO V MLHÁCH.
Již dojíždíme. Za chvíli vlak továrnickou projde čtvrtí, a čpavým kouřem zakvílí hlas píšťaly. Stroj, jenž si drtí mlhami cestu, zastaví! Den ospalý jest. Unaveně mží řídkým deštěm na mou tvář podzimní sprška míň a méně, a svítilen jen matná zář mne vítá v pustém perronu. To jitra jsou, kde ztraceno je vše minulé a základ s tím pro příští život, příští boje... a všecko je zas zbytečným, co srdcem kdysi bouřilo... Zde není místa pro nadšení, jen vyjetou dál kráčet drahou, za jeden peníz vše se cení, i lež i pravda, s lepší snahou si koketuje veřejnost! A já, když kráčím bez opory, dav naposled už s bohem snům, teď cítím v srdci mizet vzdory, jak stříkaly by morfium v ně ruce, kterých nevidím... 22