NÁVŠTĚVA.

Adolf Červinka

NÁVŠTĚVA.
Tys přišla mne ve snách navštívit, když nad městem vlál už mrtvý klid, jak stín jsi se shoupla lehýnký, ty čarovný květe vzpomínky! Já vrátil se v dálnou minulost, když přijel jsem k Tobě jako host, jak na saních letem spěl jsem tmou po sněhové pláni v náruč tvou! Jak tenkráte zvonků čistý hlas se tišinou noci jemně třás, až k Vašemu domu dojel jsem, kde čekala jsi mne s úsměvem. Tam dříví už v kamnech praskalo a důvěrné teplo sálalo, tvé vlasy pod mými pocely tak opojnou vůní voněly! Vše vichřice času roznesla... Já dál bloudím žitím bez vesla, a zahořklý zbyl mně v srdci vzdor, když zapadla’s navždy za obzor! 58