A ZEMŘEŠ, ZEMŘEŠ JISTĚ...

Adolf Červinka

A ZEMŘEŠ, ZEMŘEŠ JISTĚ...
I tvé tělo bude se rozkládat, až do vlhké vloží je hlíny, i ty půjdeš jednou na vždy spat a z duše tvé zbudou jen stíny... A stavidla věčnosti bytost tvou vpustí do širého jezera Neznáma, dál svět bude hřmíti a tvary zas růsti, však ty zmizíš, proměněn před náma! A ruce tvé studené skříží kdos, tvé zraky se uzavrou zcela, ta jiskra, jež planula z jejich os, jež nadšením byla vždy vřelá, bod jasný, kde duše tvá smála se kdysi, a plakala, duše tvá dumavá, smrt zakalí, se zemí nehybnou smísí a z života zbude jen únava... 39