MRTVÁ LÁSKA.

Adolf Červinka

MRTVÁ LÁSKA.
V noci oné, která práh mého byla zoufalství, přivřev oči, zřel jsem v tmách, světlem z dálek jak se stkví bez návratu odcházeje, bytosti tvé bledý stín! Rozechvěných záclon lem dál se houpal, ale tys nepřišla už s večerem, oči, které nad tyrkys jemněji kdys plály, víčka namodralá uzamkla! Myrtou tuším bílý sníh čela tvého zdoben jest, kříž máš v rukách sepjatých, otevřeným oknem hvězd sláva vítá tvoji duši věčnou nocí plynoucí... Léta přejdou, v bludný kruh zapadati bude však žití moje, a můj duch, těžce postřelený pták, toužit bude tam, kde splývá jantarová kadeř tvá! Jeden život zašlápnul jsem v mládí bouřných hodinách... dáš mně svého srdce půl, věčnosti až na vahách duše má se bude chvěti v slitování doufajíc?! 34