NÁLADA.

Adolf Červinka

NÁLADA.
V parkány města rozlévá měsíc zářící klidně zlatý svit, řeka, jež proudí pod zahradami, odráží jeho lesklý štít. ..štít... Přípitky dole šeptají vlny těm, kdo se vrhli v němý hrob, – útrpným právem stíhal je osud, unikli mu však beze stop! Čím byla láska, sláva a štěstí! Plameny, které dohoří, bludičky, které svítaly chodcům v života drsném pohoří! Přecházím jizbou. Měsíční světlo táhne mne dolů do hlubin... Přijdu snad jednou! S umdlenou hlavou věčnosti sladké klesnout v klín! 62