POLEDNE.

Adolf Červinka

POLEDNE.
Polední ticho leželo v polích, v trávě se nehnul ani list, v koupeli světla hořely máky, nebe se slilo v ametyst. Stanul jsem v sadě, víno kde zrálo, s bílé zdi sálal prudký žár, s paprsky slunce země se snoubíc sládnoucích plodů nesla dar. Hleděl jsem v dáli... Písečnou pouští život můj prošel, zprahlý květ, minulo dávno polední zrání, plodů však nikde nevidět... 42