MOJE KARENINA.

Adolf Červinka

MOJE KARENINA.
Ó, mnoho bylo stesku ve smutných očích tvých, a mnoho tichých blesků se zrcadlilo v nich! Zda tušila’s ty rytmy, v nichž bilo srdce mé, když v důvěrném tom přítmí jsi sedla vedle mne? A děcko na svém klíně jsi měla, dumajíc o hříchu svém a vině, jíž planula ti líc! A v podivné té chvíli, když vše mně vzdávala’s, já smuten hladil bílý jsem děcka tvého vlas! 33