HORY POD SNĚHEM

Antonín Sova

Jsou pod sněhem hory a za vsí to kouří za nimi dálkami jiskrnými a na slunci ranními a jitřním pozdravem zvonu zvuk se nese tak ztajen a ztracen, jak bloudící poutník v lese. Než přece do dáli došel a zanik’. Nes poselství dne svátečního, o němž jen zbožné duše zví. Těch domků v kraji roztroušených zrak neuvidí, ni stromů zavátých, ani jdoucích pěšinou lidí, ni pěšin nevidět, jen ticho, mrtvo a bílo, kde nějakým rozletem vrány se zašeřilo. Jen rovinu sněžnou zříti, kde potok dřív, údolí, břízy, kde most a kde dráha, tam kouře vlak spřádá si přízi mizící čarou v rovině kamsi až pod horu a vzdalující se a rozptylující se k obzoru. Dnes v továrnách horských samot odpočívají stavy, dnes dívky s chudými ňadry již těší se do únavy, jak v hostinci horském vášeň tance zachvěje jimi a v náručí s bledými chasníky tkalcovskými se roztočí při hudby taneční blažené pohádce, jež jedinou je jim krásou a pobídkou do práce.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

536. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  2. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  3. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  4. V horách (Antonín Sova)
  5. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  6. REMINISCENCE Z GOETHA. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. PO ŽNÍCH. (Adolf Červinka)
  8. ÚZKÁ ULICE (Antonín Sova)
  9. Smutek zimního rána. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)