Smutek zimního rána.

Adolf Bohuslav Dostal

Sníh, všude sníh – a mlha s nebe visí, a kotouč mosazný kde bylo slunce kdysi, pár stromů u cesty, jimž smutek v týle sedí, a jakás vesnice se v dálce tratí v šedi. Pláň, nic než pláň, a ticho leží na ní, jen za mnou daleko zní kdesi zvonky saní, a dlouhým krokem svým i vrány jdou tak tiše po poli zapadlém – a mlha visí s výše. A já jdu sám, a bolest je v mé hrudi, a vůně zašlých dnů mé srdce ze sna budí, jdu jak bych pouští šel, jež prázdná je a šedá – a duch můj ztýraný v té poušti Krista hledá.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

88. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. SNY – TMAVÉ VESNICE (Antonín Sova)
  3. JARNÍ DÉŠŤ. (Karel Červinka)
  4. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  5. Krásný večer. (Alois Škampa)
  6. Motiv romantický. (Emanuel z Čenkova)
  7. HORY POD SNĚHEM (Antonín Sova)
  8. Starý strom. (Antonín Sova)
  9. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  10. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)