SNY – TMAVÉ VESNICE

Antonín Sova

Za zimních večerů, kdy žlutavá zář padá, podlahou plazí se a jiskry ve tmu snuje, na střechu pod sněhem, kam modrý lesk se vkrádá, zřím, kterak měsíc plá, své světlo rozstřikuje. Tu jak by vstávali kdes ve tmě moji snové jak mhavé vesnice, beztvárné, smutné, chudé, kde holých stromů peň ve vzduchu výše plove, kde jíkne jenom pták a zas je ticho všude. Ó, jaká dlouhá noc a každá chvíle bolná! Ni van ni hudby tón v mé duši nezaduje. Zřím tmavé vesnice z par zrudlých vstávat zvolna. – To kdosi neznámý v nich světla rozsvěcuje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

127. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Měsíc v zimě. (Antonín Sova)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. Předjarní noc (Antonín Sova)
  4. Smutek zimního rána. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. XLIII. Před noční bouří v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Autoportrét v červnu (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Noci na venkově. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VEČER. (Karel Babánek)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. DOMOV (Božena Benešová)