Od lesů plovou hejna vran...

Stanislav Kostka Neumann

Od lesů hejna vran se skřekem mlhami plovou, jež se chví; ve vzduchu rozvlhlém a měkkém zlomená tráva rezaví. Nad střechou slunce, kotouč cínu, na zataženém nebi plá, a v siné páry z jeho klínu zem celá zdá se zapadlá. A od lesů vran hejna plovou mhou přes ten kotouč omžený kams v dálku němou, fialovou, jak přes duši mou černé sny... Na cestách louže kalně svítí, jak zrcadlo, na něž jsi dych’; do holých křovin chce se skrýti pár vrabců rozčepejřených. A od lesů vran hejna plovou, – za nimi zima tiší vše... – Snad zapadne s tou zimou novou i trochu ticha do duše!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

72. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  2. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Črta z výletu. (Alois Škampa)
  4. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. Noc. (Antonín Klášterský)
  6. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  7. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU. (Emanuel Čenkov)
  8. báseň bez názvu (Karel Leger)
  9. Partie ze Stražiště. (Antonín Sova)
  10. PŘEHÁŇKA. (Petr Křička)