Noc.

Antonín Klášterský

Noc spustila svůj černý vlas a znavenou zem vzala v klín, už každý spí, kdo bděl, v ten čas, a kdo v své duši nemá stín. Přes dál a šíř teď leží klid, jen kdesi ve tmách hučí splav, a chvějící se luny svit do tmících se pad’ stromů hlav. A s neskosených luk a niv a z táhlých lesů, sadů, cest jde vůně květin, jara div, to od země až k tichu hvězd. Je jeden proud to, jeden vzdych, vesmírem celým vane v snech, a snad, jak sladký je a tich, jen těch, kdo spí, to klidný dech. Tak pokojný a tichý tak a lehký jako modrý dým, že rozkoš zavřít mdlobou zrak a v čistý éther splynout s ním...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

582. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou k přívozu. (Jaroslav Vrchlický)
  2. LETNÍ VEČER. (Ferdinand Tomek)
  3. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  4. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)
  8. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  9. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  10. CHVÍLE K NOCI (Antonín Sova)