Smutek zimního rána.

Adolf Bohuslav Dostal

Smutek zimního rána.
Sníh, všude sníh – a mlha s nebe visí, a kotouč mosazný kde bylo slunce kdysi, pár stromů u cesty, jimž smutek v týle sedí, a jakás vesnice se v dálce tratí v šedi. Pláň, nic než pláň, a ticho leží na ní, jen za mnou daleko zní kdesi zvonky saní, a dlouhým krokem svým i vrány jdou tak tiše po poli zapadlém – a mlha visí s výše. A já jdu sám, a bolest je v mé hrudi, a vůně zašlých dnů mé srdce ze sna budí, jdu jak bych pouští šel, jež prázdná je a šedá – a duch můj ztýraný v té poušti Krista hledá. [41]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.