Váš portrait stojí přede mnou,

Adolf Bohuslav Dostal

Váš portrait stojí přede mnou, Váš portrait stojí přede mnou,
a jizbu mou září jeho zlatí, a lásku svoji pojednou já vidím růst až do závrati.
Až k nebi vzroste, duše má, když vaše dlaň mi cestu srovná, a bude plát nám oběma vstříc touha moje nevýslovná. A jestli ve svém náručí vás sevru v žití přece jednou, v mém srdci růže vypučí a slavíci se k písním zvednou. A v jeden akkord jásavý pak vyzní duší našich chvění, kde štěstí jen se zastaví, a v kterých nikde stínu není. [29]