U okna sedím...

Adolf Bohuslav Dostal

U okna sedím...
Večer a ticho. Měsíc už vzchází, u okna sedím sám a sám, v jizbu mi stromy stíny své hází, slavíci kdesi zpívají v mlází, a já tu na vás vzpomínám. Před oknem kvetou lípy a voní, které vy máte ráda tak, ve vlhké trávě cvrčkové zvoní, světlušek tisíc vzduchem se honí, chvílemi v křoví vzdychne pták. Vlaku hvizd táhlý zalétl ke mně odněkud z dálky ze trati; [30] netopýr kolem nesl se němě; na blízku klavír zaplakal jemně, jakoby bál se ozvati. A je tak ticho. – Vzduchem se roní neznámé něco, sladké však. – Před oknem lípy voní a voní, hlava se zvolna do dlaní kloní – a mně je náhle smutno tak!... [31]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.