Reliquie.

Reliquie.
Má každý z nás své reliquie, v nichž dříme vůně zašlých dní, a z kterých tklivá melodie svadlého štěstí tiše zní. A ač nám často připadá to jak citlivost jen nezdravá, a s úsměvem hledíme na to, přec každý rád je schovává. A přece jednou s podvečerem k nim rádi znova sáhneme, až s jedním teplým, vonným jarem snít o svém mládí budeme. [11] Pak budou všecky dny ty dnešní jak dávná, tichá pohádka, již skončila kdes v době třešní dvě políbení přesladká, a jako menuet kýs’ zbylý z těch, jež měl minulý věk rád: my bychom jej už netančili, však slýcháme jej rádi hrát. [12]