Sloky.

Sloky.
Ne, já jsem nechtěl skřížit cestu vaši a do snů vašich přivést někdy žal, vždyť byla jste mi nad můj život dražší a nad svou duši jsem vás miloval. Já hledal u vás ztracené své touhy a štěstí svoje dávno zapadlé, a modlil se, váš jeden pohled dlouhý by přines’ spásu mojí duši mdlé. Já nechtěl jsem vás, vznešenou a svatou, sem k sobě strhnout dolů do prachu, jen pro svou hlavu znavenou a klatou jsem u vás hledal chvíli oddechu. [32] A jestli teď květ vaší lásky sladký si jiný hrdě na hruď připne sám, přec krásný byl ten sen mé duše krátký, a srdce své já plné tepla mám. A to mi stačí pro vzpomínky zcela, že byla jste mou aspoň na chvíli, když ještě parkem vůně růží chvěla a honili se bílí motýli. [33]