Sloky.
Ne, já jsem nechtěl skřížit cestu vaši
a do snů vašich přivést někdy žal,
vždyť byla jste mi nad můj život dražší
a nad svou duši jsem vás miloval.
Já hledal u vás ztracené své touhy
a štěstí svoje dávno zapadlé,
a modlil se, váš jeden pohled dlouhý
by přines’ spásu mojí duši mdlé.
Já nechtěl jsem vás, vznešenou a svatou,
sem k sobě strhnout dolů do prachu,
jen pro svou hlavu znavenou a klatou
jsem u vás hledal chvíli oddechu.
[32]
A jestli teď květ vaší lásky sladký
si jiný hrdě na hruď připne sám,
přec krásný byl ten sen mé duše krátký,
a srdce své já plné tepla mám.
A to mi stačí pro vzpomínky zcela,
že byla jste mou aspoň na chvíli,
když ještě parkem vůně růží chvěla
a honili se bílí motýli.
[33]