Dní několik už jen, a v dusné svojí celi

Adolf Bohuslav Dostal

Dní několik už jen, a v dusné svojí celi Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
 se v posled rozhlédneš, kam odvezli tě kdysi, když jaro vonělo a venku ptáci pěli a hnízda vlašťovky pod římsou stavěly si. A teď, až přijedeš, jen podzim uvítá tě a pole zoraná, na něž se mlha lepí, pár plachých koroptví, jež skrývají se v blátě, a kdesi z továrny ta zvláštní vůně řepy. Spleen najdeš zoufalý, jenž leží všude, všude, a hroznou únavu, jež pozvolna nás chvátí – zač také teď už rvát se, za co bojovati. Co stále chtěli jsme, prý jistě jednou bude – tak moudří vůdcové teď krotí naše stesky, a v klidu robí dál své z kalafuny blesky. [56]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.