Ó kdo to víme, dítě mé,

Adolf Bohuslav Dostal

Ó kdo to víme, dítě mé, Ó kdo to víme, dítě mé,
 co v příštích dnech nás tady čeká, a kolik našich sladkých snů tak rozletí se do daleka. Co bude s námi po létech, ó kdo to víme, drahé dítě; jen motýl zajde ve květech a jenom hvězdy na úsvitě. Zda ruku jen si stiskneme, či zdali spolu půjdem věčně – ó kdo to víme, dítě mé, čím šťastni budem nekonečně. Dnes hledíme si do očí, a štěstí mimo letí skrytě, však zítra kam se zatočí – ó kdo to víme, drahé dítě?! [36]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.