Nad svadlou růží.

Adolf Bohuslav Dostal

Nad svadlou růží.
Květ růže jediný, a co v něm vzpomínek, a kolik zašlých snů se znova vzbudí v duši o touhách velikých, jež nese mladý věk, a o těch přísahách, jež život potom ruší. Když dala jste mi jej, ten svadlý nyní květ, – to bylo tenkráte, když jsme se rozcházeli – já ruku jsem Vám stisk’, a nesl si ho v svět, a při tom jsem v ten květ svůj mladý věk skryl celý. Já viděl od těch dob již mnoho růží plát, však k svadlé růži té se zase vracím vždycky, to tiše vzpomínat, a někdy zaplakat, a z dálky slyšet znít své mládí melodicky. [18]
Básně v knize Vadnoucí květy:
  1. Reliquie.
  2. Jarní vzpomínka.
  3. Ó tenkrát...!
  4. Když umřel jsi...
  5. Nad svadlou růží.
  6. Reminiscence.
  7. Notturno.
  8. Ty mlhy padaly...
  9. A bude zima.
  10. Váš portrait stojí přede mnou,
  11. U okna sedím...
  12. Sloky.
  13. Adagio.
  14. Ó kdo to víme, dítě mé,
  15. Při loučení.
  16. Smutný večer.
  17. Smutek zimního rána.
  18. Nálada.
  19. To bylo loni na jaře, má duše spanilá,
  20. Vy, kteří nade mnou jste hůl už přelomili
  21. Sonet vzpomínka.
  22. Sonet v jarním jitru.
  23. Sonet na všední motiv.
  24. ***
  25. Sonet dušičkový.
  26. Dní několik už jen, a v dusné svojí celi
  27. Sonet po rozmluvě s přítelem.